Jak může designový proces knihovníkovi usnadnit život

Strukturované seznamy mých vlastních nápadů, zlepšováků a inspirací dosahovaly desítek, možná stovky položek, méně významných i revolučních. Jenže co s nimi. Na většinu nebyly peníze, byly příliš náročné personálně nebo jim bránily organizační nebo legislativní překážky. U některých jsem vůbec nevěděl, jak začít. Cítíval jsem marnost a někdy osamocení.

Když jsem pracoval v prostějovské knihovně, měl jsem štěstí. Na šéfa i na kolegyně. Dostával jsem volnou ruku v nových aktivitách a nikdo mi neházel klacky pod nohy. Zpětně vidím, že jen já sám sobě. Strukturované seznamy mých vlastních nápadů, zlepšováků a inspirací dosahovaly desítek, možná stovky položek, méně významných i revolučních. Jenže co s nimi. Na většinu nebyly peníze, byly příliš náročné personálně nebo jim bránily organizační nebo legislativní překážky. U některých jsem vůbec nevěděl, jak začít. Cítíval jsem marnost a někdy osamocení. A hlavně si u většiny vlastních nápadů nikdy nemůžete být jistí, zda je lidi budou opravdu a rádi využívat, jestli pro ně mají smysl. Dokud se jich nezačnete ptát. Práce designéra služeb mi otevřela nejen oči, ale bez přehánění všechny smysly. Teď vím, že pár dobře provedených rozhovorů s návštěvníky knihovny může vydat za desítky dotazníků, mohou být mnohem zajímavější a podnětnější. Můžete se s lidmi pobavit o svých nápadech a nejspíš z toho vzniknou mnohem lepší. A především takové, o které oni sami budou stát.

Kdybych tenkrát znal sílu mapování okolí knihovny – organizací, s nimiž jde spolupracovat, sympatizantů, dobrovolníků, ale také možností a příležitostí, rázem by bylo mnohem víc nápadů realizovatelných i s omezenými zdroji. Kdybych tenkrát věděl, jak mocnými nástroji mohou být analytické a ideační metody designu služeb, hned by mi bylo jasnější, do čeho se pustit přednostně a proč, s kým do toho jít, jak to optimalizovat, nebo na co se naopak vykašlat. Kromě toho by to bývalo mohlo vyvolat řadu přínosných a tmelících diskusí napříč celou knihovnou, a přitáhnout k těmto nápadům další kolegyně a kolegy. Nebýt na to sám. Každý máme jinou zkušenost a každý má co říct. Kdybych tenkrát ke službám knihovny, jejich nastavování a zlepšování přistupoval pomocí designového procesu, nemusel bych se bát chyb a neúspěchu u uživatelů. Takovou situaci bych vždy hned využil ke sběru podkladů pro další kroky na cestě k perfektně funkčnímu nastavení služby. Věděl bych, jak to všechno měřit a vyhodnotit, a cítil pevnou půdu pod nohama.

Kdybych to tenkrát znal, věřím, že bychom s lépe propojeným týmem vytvořili služby a inovace, ze kterých by lidé byli nadšení. A že by nás to opravdu bavilo. Možná bych díky tomu v knihovně zůstal. V posledních letech jsem si v designu mnohé zkusil a osahal a těší mě, když vidím, jak skvěle může v knihovnické praxi fungovat. Chci to „poznání“ předávat dál.